Jaké věty v práci nikdy neříkat?

I když své zaměstnání naprosto milujete a i když vycházíte prakticky s kterýmkoli člověkem pod střechou sídla vaší práce, jsou věty, které byste si raději měli odpustit. Nejeden pracovník může být “slepičí prdýlka” a může váš přístup k práci ohlásit personalistovi. Případně vás může slyšet sám personalista a může vás během chvilky odstřelit na úřad práce. Některé věty zkrátka do práce nepatří a nejednoho člověka už stálo místo to, že je z úst v práci vypustil.  

Možná si říkáte, že patříte k opravdu schopným pracovníkům a že by vás z práce nepropustili jenom proto, že řeknete nemístnou větu. Jenže i ti nejvíce nadaní dostali výpověď, když k práci nepřistupovali tak, jak k práci přistupovat měli. Pamatujte na to, že na pracovním trhu se vždycky najde člověk čekající právě na vaše místo, proto si ho chraňte, pokud ho máte rádi.  

Za tyhle peníze bych ani nevylezl z domu 

Zavítal k vám do podniku nováček a vy jste se ho zeptali, jaký byl jeho nástupní plat? Jeho nástupní plat vám možná přišel až moc nízký, proto jste z úst vypustili výpovědní větu – za tyhle peníze bych ani nevylezl z domu/z postele. A ejhle – slyšel vás personalista, dostal jste okamžitou výpověď za hrubé porušení pracovní kázně a nováček se dostal na vaše místo s vaším platem. Tak si na tuto větu dejte pozor.  

Tak to byla ale hustá roštěnka 

V době, kdy se neustále bojuje se sexismem, rasisme a také kdy se neustále trestá za jakékoli xenofobní narážky si opravdu větu “Tak to byla ale hustá roštěnka!” odpusťte. Není to bráno jako pochvala, nýbrž pomalu jako urážka. A už ani od svých pánských kolegů nedostanete poplácání po rameni.  

Nenávidím pondělky 

Věta “Nenávidím pondělky” se stala něčím naprosto zarytým a běžným. Jenže v mnoha společnostech je vyřčení této věty naprostým tabu. Bere se to jako jistá nechuť do práce, jako jistá negativita, na kterou v žádném podniku není nikdo zvědavý. Zaměstnavatelé hledají pracovitého a dobře naladěného člověka, ne někoho, kdo si věčně stěžuje.